7 day # 5 věcí , z kterých mám největší strach .

18. august 2014 at 17:47 | Michaela. |  10 DAYS CHALLENGE

jsem strašná poseroutka , bojím se tolika věcí , bojím se nových věcí , bojím se starých věcí. je těžké vybrat je 5 mých největších obav v životě. jsem člověk s bujnou fantazií , cokoliv strašidelného mi uvízne v mých myšlenkách a dost často se mi to všechno vrací , ať už ve chvílích , kdy se bojím něčeho jiného , nebo jen ve snech.

asi můj největší první strach je ze smrti , i přez všechno čím jsem si prošla svůj život miluju a vážím si ho , vážím si každého dne , kdy se ráno probudím. bojím se dlouhé a bolestné smrti. vím , že v 18 je hloupé přemýšlet o smrti , ale nedokážu si představit , že prostě zmizím ze světa , a všechno pro mě skončí. přijde mi to hrozně nespravedlívý - takpvý ten koloběh , narodí se , žije , umře , narodí se , žije , umře .. a takhle pořád dokola. nechci stárnout. chtěla bych si pořád dokola opakovat , že mám všechno před sebou. nevěřím na posmrtný život , takže nevěřím tomu , že bych byla třeba zvíře , nebo plechovka fazolí. chtěla bych být nesmrtelná. [mám hrozně velký pud sebezáchovy , nikdy neumřu]

další věcí , které se hodně bojím je ta , že se nedokážu ubránit. dost často se mi zdají sny , že mě chce někdo zabít , znásilní , nebo mě prostě chce jen okrást , a já chci strašně křičet o pomoc , ale nejde to. kříčím šíleně nahlas a zároveň nevydávám ani hlásku. nejde to. nikdy jsem se třeba neprala , nikdy jsem nechodila na kurzy sebeobrany. nemám vůbec žádnou sílu , nikdy jsem třeba nevyhrála 'páku' , natož abych se začala bránit v takové situaci. ale asi je pravda , že v té chvíli kdy se to děje vždycky něco uděláš. už jen díky tomu pudu sebezáhovy a sebeobrany a ták. nevěřím tomu , že bych se nechala jentak okrást , jako ''ná vem si moje peníze , všechno co mám , klidně mě propíchni , ty si taky píchni a pak mě tady někde zahrab , klíďo píďo''

třetí věcí , z které mám strach je autonehoda , nedávno jsem jeli někam na výlet , byla dost úzká silnice a auto v pritějším pruhu začalo předjíždět , řitílo se přímo proti nám , v hlavě mi proběhl celej můj život , už jsem se jenom víc a víc zatlačovala do sedačky a čekala co se stane , nechtěla jsem kíčet. taťka prudce zabrzdil. proletělo pár nadávek , ale ta rána byla nejsilnější , jak nám všem spadl kámen ze srdce. nedokážu si představit , jaký ohromný náraz to musí být. no , ono se ani není čemu divit , že se bojím , protože když vidím tyhovada , který vůbec za ten volant pustěj tak je mi zle. [například ten , co nedávno srazil a zabil tu slečnu na autbusové zastávce]

strach ze zklamání má asi každý , kdo už si tím prošel. stalo se to jednou, stalo se to po druhý i po třetí. byl to blbý osud , nebo jen moje hloupost ? no na tom už nezáleží , stalo se. původně jsem chtěla napsat , že už je to pyč , ale není to pryč , poznamenalo mě to hodně , nemůžu se pohnout z místa , mám v sobě strach , který překonává mě , né já jeho. nechci už znovu padat , chco už jít jenom nahoru . kdybych se nebála bylo by líp.

bojím se samoty. bojím se , že jednou zůstanu uplně sama , nebudu mít nikoho. nebudu mít kam jít , nebudu se mít kam vrátit. teď mám kolem sebe ty nejlepší lidi , ale nic se nedá předpovídat , nikdo nemůže vědět co se stane , za pět za deset let. samota je to nejhorší , i když jí občas vyhledávám - není nad to být chvilku sama , odpočinout si , a srovnat si myšlenky. nikdy nechci být uplně sama.



no prosím , asi je to spíše trošku depresivní. ale ono asi na strach z něčeho takového se nedá pohlížet nějak s humorem. jsou to věci z kterých mám obravdu strach a při pomyšlení na to , mi běhá mráz po zádech. ale takové ty věci jako [tma, bouřka , pavouci , hadi , atd. atd..] těch se taky bojím , ale není to pr mě tak silné. možná je pravdou to , že kromě smrti se dá těm věcem nějak přecházet - jezdit opatrně , nechoti nikde sama , vyhledávat dobré lidi - no , možná.
 


Comments

1 Denisa | Web | 18. august 2014 at 20:34 | React

Hele s tou smrti, u mě je to jediná věc, které se skutečně bojím a se kterou se prostě nevyrovnám a nepřijmu ten fakt, že jednou umřu a všechno skončí. Už od mala na to trpím, po večerech jsem vždycky brečela a nemohla spát a mám co dělat, aby to tak neprobíhalo i teď a to je mi téměř 20. Mám prostě úžasný život, mám nejlepší rodinu, jakou jsem si kdy mohla přát a skvělého přítele a nechci o to nikdy přijít, no mohla bych o tom  psát slohovky, ale proč...

z autonehod mám strach od té doby, co semnou nejmenovaný člověk vjel na koleje a málem nás nabourala tramvaj, od té doby ječím když se jede víc jak 100, někdy i 80, dřív mi nevadila jídla i přes 160..klidná jsem na dálnicích, i když i tam se může kde co stát, ale pořád je to téměř rovna cesta...ale nějaké uličky, nebo jízdy u lesů apod. tam mám panickou hrůzu a taky vždycky tlačím do sedačky

2 alexandra. - nobrainn.blog.cz | Web | 18. august 2014 at 20:44 | React

Nemám strach zo smrti.. A verím v reinkarnáciu (posmrtný život) myslím si jednoducho že musí byť niečo potom , po tom čo ten človek odíde , vyhasne jeho duša..
Mávam také sny ako ty, teda mávala som. Chcel ma niekto zabiť alebo proste mi niečo urobiť a chcela som kričať , chcela som kričať na hocikoho lenže v tom momente mi totálne uschlo hrdlo a nedalo sa mi vydať ani hlásku.. Na toto som sa budila s krikom a celá spotená a so strachom. Ani ja sa neviem biť , nikdy som sa v živote nebila ale nebojím sa toho že by som sa už nevedela vôbec ale že vôbec ubrániť aspoň trochu. Samotu mám celkom rada , ale keď je jej už veľa tak potom ma prepadajú rôzne myšlienky ohľadom všetkého alebo danej situácie. A to fakt nemám rada.
p.s: Ďakujem za komentár :)

3 Mrs. Dreamy | Web | 18. august 2014 at 20:48 | React

Je zajímavé se zamyslet nad tím, čeho se vlastně bojím...
Vzhledem k tomu že mám strach z výšek, tak asi pádu dolů. O tom se mi také zdají sny.
Ze smrti jistou obavu mám, ale snažím se na to zatím nějak nemyslet.

Každopádně krásně napsaný článek! ♥

4 Lucie N. | Web | 18. august 2014 at 20:56 | React

Dobrý článek, u toho předjíždějícího auta jsem ani nedýchala :-D. Já mám (když se nad tím zamyslím) největší strach ze smrti mých blízkých. Mám takové myšlenky, že si živě představuji jak s přítele spadne letadlo, jak tátu srazí auto apod.. Nechci na to myslet, ale když začnu, tak to nejde zastavit a brečím, jako by se to opravdu stalo..i když brečím spíš ze strachu, že něco takového se může stát.

5 Luci | Email | Web | 18. august 2014 at 21:42 | React

taky mám hrozný strach ze smrti a často nad ní přemýšlím, i když je mi 18...a mám hrozný strach z toho, že zůstanu sama... to bych asi psychicky nezvládla, jsem závislá na své rodině a svých přátelích :3

6 Ta "neviditelná" :) | Web | 18. august 2014 at 21:54 | React

úplně boí článek :O holka z tebe něco bude, protože teda já to hltala jedním nádechem :O och, jak ty dokonalá jsi? vidím, že hodně! smrti se asi ze všeho bojím nejvíce, protože já umřít nechci, chci tu být, chci si užívat..bojím se toho, co přijde potom..kam se vytratím? prostě se toho nejvíce bojím. Zklamání? potom co jsem zažila, je to muj další strach! :( nevěřím jen tak, že všechno bude báječné, to se mi prostě musí hodně dokázat. A samoty se neboj, já tu vždycky pro tebe budu! u mě máš dveře otevřené! nikdy bych tě nenechala, takže  kdyby se něco stalo, tak jsem tu pro tebe! :)) u mě máš dveře otevřené pořád ! :) neboj se toho. Já se zase bojím ,že mě přejede auto...u několikrát jsem tam omylem vběhla.. a už i několikrát mě málem zajelo..zrovna nedávno, jsem byla 5 cm od auta a kdybych neuhnula, tak jsem na autě..nejelo moc rychle, ale i tak. ten pocit..brrr.

7 Lauralex | Web | 18. august 2014 at 22:29 | React

Z toho, co jsi sepsala, se já nejvíc bojím smrti (jakej paradox, když jsem se skoro pokusila o sebevraždu a občas na to ještě myslím) a samoty (i když sama jsem už celej svůj život, pořád mě to děsí a nechci tak prožít úplně celej svůj život).

8 Elly | Web | 19. august 2014 at 8:42 | React

Super článek. Krásně jsi to všechno popsala. Taky mám občas z podobných věcí/situací strach.

9 Eliza | Web | 19. august 2014 at 12:47 | React

Smrti se nebojím. Říkám si prostě, že takový je osud, že když mám zemřít tak mám zemřít a kdybych se tomu vyhla, tak bych stejně za pár dní zemřela kvůli něčemu jinému.
Taky se bojím, že se nedokáže ubránit. Když jsem někdy sama, tak prostě zkouším, jak bych asi zakřičela, kdo by to všechno zřejmě uslyšel atd., abych se alespoň trochu uklidnila :D
A ty sny mívám taky, většinou právě o tom znásilnění, čehož se bojím zřejmě nejvíce a potom ještě toho, že mě někdo zabije, ale tak, že tam budu ještě několik hodin ležet a křičet bolestí. Ale poslední dobou to pomíjí, tak doufám, že se ty sny nevrátí.
Rozhodně tě ujistím, že z těchto věcí nemáš strach jen ty :)

10 Monica. | Web | 19. august 2014 at 13:22 | React

napsala jsi to parádně :) já se smrti taky bojím. myslím si, že to je absolutně normální věc se takových věcí bát :)

11 Ilyya Lay | Web | 19. august 2014 at 16:30 | React

Já se zase naopak smrti nebojím. Beru to jako něco co je prostě daný a nedá se to změnit. Ale taky nad smrtí dost často přemýšlím. Je to prostě hodně divný prostě žít, být a najednou - nebýt.
Autonehody se hold stávají.. toho se taky docela bojím, protože člověk nikdy neví. V klidu si může jít po chodníku, a najednou tam prostě vlítne auto a. . je to. Já sem bouračku zažila jen jednou a to bylo minulý rok v zimě s autobusem. Jezdím s hrozně starým, smradlavým dědkem který jezdí prostě jako magor. A v právě v zimě, kde byl všude sníh, sněžilo, bylo náledí, vjel do vesnice a krouhnul to do zatáčky jako by nic. Samozřejmě autobus dostal smyk a napálil do dřevěného sloupu s elektrickými dráty. V tu chvíli jako bych nebyla. Prostě jsem se pamatovala jen tu ránu, a pak až to, jak sem se sbírala ze země.. ještě jak blbec chtěl vycouvat, sloup se začal naklánět víc a víc na nás.. no už to nechci zažít.

12 Žanet | Web | 19. august 2014 at 16:32 | React

Nebudeš sama! Máš přeci mě :3 Ke mě můžeš přijít kdykoliv budeš chtít, i v budoucnosti ;)*

13 'hanina. | idgafos.blog.cz | Web | 19. august 2014 at 16:38 | React

tys chodila s flíčkem na nose do školy? hahah na jednu stranu je to srandovní, zároveň vím jak je to nepříjemný :/
jsme ráda, že je ti teď fajn!! konečně se ti začíná dařit :) a u mně.. novinky.. nooo, nevím, asi i jo :) taky se všechno začíná obracet k lepšímu. uvidím, jak dlouho to vydrží :)
páni, teď jsem místo havethepower naťukala staystronger a čučela jsem jak péro z gauče hahaha :D

miško, drahá, nikdy na nic nezůstaneš sama. nikdy nejsi na nic sama, protože ačkoli o nich třeba ani nevíš vždycky tu pro tebe jsou lidi, kteří jsou tu pro tebe.. vím to. věřím v to.
autonehody se ani tolik nebojím, to ale neznamená, že němám respekt nebo tak něco. taťka má doela agresivní styl jízdy (všem se v autě dělá špatně a když vezu třeba kamarády, všichni jsou zelení :D .. ale já už jsem si zvykla :D) ale věřím mu. a mamka taky jezdí v pohodě. ale když jedu s kýmkoli jiným tak se bojím.
smrti se bojím hrozně. stejně jako ty..
a nejsi poseroutka, že se bojíš. vůbec ne!
jenom ti řeknu, že.. jako nikomu o tom neříkám, ale strašně se bojím tmy prostě.. přijdu si až paraoindní. ale jinak mám strach ze stejných věcí. i z toho, že se někomu třeba neubráním. ale doufám, že se do té situace nikdy nedostaneš, abys musela pokoušet, jestli se ubráníš nebo ne. a stejně by jsi to zvládla :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement