1 day # 5 things that I never talk .

6. august 2014 at 18:29 | Michaela. |  10 DAYS CHALLENGE
nejsou to do slova věci , které bych v životě s nikým neprobírala , ale nerada se o nich zmiňuju , a málo s kým se o tom dokážu bavit a když se někde na tohle téma bavíme s více lidma , radši si to necháváma pro sebe a nehlásím se ke slovu.
Fashion

1 . první věcí o které nerada mluvím , je moje velikost nohy. jsem vysoká , takže se dá předpokládat , že budu mít velkou nohu , a jsem z toho uplně nešťastná , vždycky si v obchodě vyberu krásný boty a největší velikost , kterou mají je 39. no pardon já potřebuju tak o dvě až tři čísla větší. mám velkej problém vždycky sehnat boty , když už mají mojí velikost tak se mi to nelíbí. a pokud dojde na situaci , že se mám prodavačky zeptat 'prosim vás nemáte větší velikost' tak odmítám , pokud nemají vystavenou krabici s označením XXL tak to pro mě končí. občas slýchám řeči typu 'ty máš ale pádla , lodě..' a já nevím co všechno. no bohužel no. tak strašně závidím lidem s malýma nožkama.

2 . další věcí je trošku něco jinýho , ale budiž. jde o moje poprvé. znám holky , které se tím chlubí pomalu na potkání , a básní o tom jak to bylo úžasný. škoda , že já tohle nikdy říct nemůžu. vždycky jsem si to představovala trošku jinak , takže nebudu se chlubit něčím co se mi nelíbilo. nechci to tu nějak rozepisovat , každopádně kdybych to mohla změnit , počkala bych si. bohužel , zpátky už to nevrátím.

KattyL

3 . nemám ráda , když se mluví o smrti mé babičky. pokaždé , když se o tom někde začne , brečím a musím dejít od tohoto rozhovoru. radši chci vzpomínat na ty hezké chvíle , které jsem s ní zažila , než na to špatný , a neustále myslet na to , že už tu s námi není. bolí to do teď , zemřela přesně v den mých narozenin , takže můj narozeninový den je vždycky takový všeljaký. ale pryč od toho.

4 . a co z celýho srdce nesnáším je to když se mluví o tom např.: proč se botám říká boty a né strom ? proč se skříni říká skřín a né postel ? když na tohle dojde , ukončím to , nebo se vůbec nevyjadřuju , jelikož na tyhle otázky není odpověd. a já z toho mám vždycky hrozně divnej pocit , a nutí mě to přemýšlet nad různima věcma , který prostě stejně nikdy nepochopím. smutný.

5 . poslední věcí , kterou tady zmíním. nerada mluvím o lidech , kteří mi ublížili. když se mě někdo na toho dotyčného zeptá odpovídám 'nic'. radši to ukončím , než v sobě znovu probouzet tu bolest , kterou mi kdo způsobil. ná otázku co se stalo odpovím 'to je jedno'. bohužel , nepatřím mezi ty , kteří to umí brát s nadhledem. prostě nechci o tom mluvit , a toho dotyčného nesnesu ani vedle sebe.
 


Comments

1 Ta "neviditelná" :) | Web | 6. august 2014 at 19:11 | React

teda panečku, my toho máme společného :O fakt že jo :D jo s tima rodičema už je to lepší, za což jsem ráda:) zrovna dneska jsem s kamarádkou řešila, že jsem větší než ona (která má 43 boty) a já mám 39-40 :D mě docela pobavilo. Měřím 175 o cm víc, než ona :D a nožku mám malou :O Sakra holka! ta 2. prostě to máme stejné! já to přesně takhle říkala, že kdybych mohla tak bych si počkala, ale to už nevrátím. Já teda o tom nebásnila, a ani nebásním. S babičkou je mi to líto:( tak stou 4. souhlasím :D tohle je přesně celý muj synovec, přesně  na takové otázky se ptá. A pod 5. ? samozřejmě zase stejné. Někdo kdo mi ublíží a potom mi napíše co mi je..tak mám sto chutí mu napsat.."co asi myslíš" a prostě být sakra nepříjemná. Ale já napíšu jenom "do toho ti nic není" a ukončím konverzaci. Super článek, jako vždy :)

2 DIYLenka | Web | 6. august 2014 at 21:11 | React

ja tiež nerada hovorím o velkosti noh :D O.o a tiež mi vadí ako moja donedávana najlepšia kamarátka vystriedala už XY chlapcov a mala so mna posmech že ostanem na ocot a nevedela pochopiť to že ja si radšej počkám na niekoho poriadneho než ako by som sa mala olizovať s kadžým hlupakom ktorý sa na mna usmeje :)

3 Ta "neviditelná" :) | Web | 6. august 2014 at 21:13 | React

určitě by nám jedno odpoledne nestačilo, to by jsme potřebovali víc času :D netušila jsem, že potkám člověka, s kterým mám tolik společného :O ale je to zajímavý, jsme skoro stejně velké, ale nohu mám malou :D to já prostě nechápu, nedává to smysl :D

4 Luci | Email | Web | 6. august 2014 at 22:05 | React

já zase nerada hovořím o velikosti svého oblečení... vždycky se to zvrtne v hádku ať už s kamarádkami nebo s rodinou...a nerada mluvím o těch, co mi ublížili ale pár mých přátel to nevědomě (nebo vědomě?) občas připomíná... a to ty lidi třeba ani neznají osobně...

5 Ronnie Sparks | Email | Web | 7. august 2014 at 10:21 | React

Moje mamka má stejný problém, líbí se ji krásné boty v regálu a pak zklamaně řekne, noo nemaj mojí velikost. Bohužel no, pěkné boty dělaj jen do 39tky, kurna.

6 steel32 | Web | 7. august 2014 at 11:39 | React

s tou nohou si mě rozesmála :D já mám opačnej problém, všechny boty sou mi moc velký -_-
ale absolutně nesnáším, když někdo mluví o lidech co mi ublížili :D a mám takovej pocit, že moje máma to dělá strašně ráda :D

7 Monica. | Web | 7. august 2014 at 16:28 | React

Dost souhlasím.. já naštěstí mám velikost boty 37-38 a to jsem poměrně malá ale co já bych dala za tvou výšku :/ S tím si nelámej hlavu, tobě vadí když se někdo baví o tvých nohách a já zase o mých prsách, protože je mám prostě hold po mámě větší a nemůžu za to a taky nesnáším to jak každý ' ty máš dudy, mega kozy apod. '' takže v tohle jsme se shodneme tak nějak .. s tím poprvé to mám naprosto stejné jako ty, prostě kdyby to šlo změnila bych to ale že bych se s tím chlubila všude to opravdu ne.. tohle taky nemám ráda a raději vždycky vycouvám z tématu, prostě nechci se bavit o někom kdo mi chybí a nejde už vrátit.. za 4 to taky souhlasím nemám to fakticky ráda.. a jako poslední bod taky nerada mluvím o lidech které mi v nějaké určité době ublížili nebo něco, prostě nemám to ráda.. a raději se o nich nebavím :)

8 Erunis | Web | 7. august 2014 at 19:36 | React

Já mám většinou boty 39 nebo 40. :D A ačkoliv si myslím že to není nijak hrozný, tak mi taky lidi říkají že mám ploutve. Jo mít takhle 37... v tomhle čísle vypadají snad všechny boty dobře. :D

Smrt blízkých je vždycky hodně těžký. Já naposledy zažila něčí smrt v té úzké rodině když mi bylo 8 let, takže to naštěstí nevnímám tak, že bych hned někam utekla, ale i tak je mi pak na chvíli smutno.

Co se týká 4. bodu, tak já takovýhle hovadiny můžu říkat pořád. :D Blbostma se často zaobírám a přijde mi strašně zajímavý nad tím přemýšlet, nemůžu si pomoct. :D I když teda neříkám proč se tomu říká tak a né tak (jen občas :D), ale spíš proč se to tak jmenuje apod. :D Ale uznej, taková nosočistoplenka nebo břinkoklap... :D

Lidé kteří mi ublížili... moc jich nebylo. S nadhledem asi po určitém čase nemám problém. Lidem jsem zatím vždycky odpustila, i když se mi nikdy neomluvili, ale teď se s nima normálně bavím a věřím že jedeme jakoby nanovo, protože ikdyž se neumí omluvit, vidím že při určitém tématu okamžitě odbíhají k jinému. Prostě z toho cítím že jim to není příjemné a vědí že mi ublížili. A proto jdu dál. ;)

9 Modrý Maniak | Web | 8. august 2014 at 7:02 | React

Hezký blog.. akorát bych změnila barvu písma nebo pozadí

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement